Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Každý den musíte být ostražití. Žít v tomto světě je jako žít v nepřátelské zemi. Platí pro vás velmi přísný zákon, i když nejste občanem tohoto světa. Takže, i když jste bódhisattva nebo Buddha, který sestoupil na tento svět, budete také trpět. Zvláště pokud zasahujete do karmy jiných lidí, jiných bytostí na této planetě. Pokud se jim snažíte jakkoli pomoci, není to moc dobré. Proto se mnoho lidí stahuje. Odejdou do ústraní do vysoké hory nebo husté džungle, zůstanou tam, praktikují meditaci nebo čtou o samotě sútry. Učí se sami buď z knih, nebo později, na vyšší úrovni, kontaktují přímo Nebeské bytosti nebo Nanebevzaté Mistry a učí se s Nimi. I když se neradi stýkají s lidmi, možná to někdy dělají jen proto, aby splatili nějakou karmu z minulých životů nebo tak něco. Nebo to musí být jako proces. Takže někdy přebývají v horách. Praktikují možná mnoho, mnoho let a někdy sejdou dolů na pár let nebo na rok nebo na několik měsíců, to záleží. Nebo prostě sejdou dolů a vrátí se.Pokud takto praktikujete, nemusíte se ani starat o karmu nebo o cokoli jiného, protože při tomto typu meditace, při tomto typu praktikování nemáte dovoleno zasahovat do karmy žádné bytosti na této planetě. V žádném případě. Ani do karmy červa, do malé karmy. Dokonce ani nekrmíte ptačí lidi. Neděláte nic. Nemilujete. Vůbec nikomu neprojevujete náklonnost ani se o nikoho nestaráte. Staráte se jen o sebe a o spojení s Nebesy uvnitř, zatímco meditujete nebo žijete sami ve svém duchovním úsilí. Můžete zůstat se dvěma nebo třemi lidmi, možná se svým Mistrem a několika dalšími bratry a sestrami, meditovat společně, jíst jednoduše. Nebo někdy praktikujete dobře a už nejíte; nepotřebujete. Něco takového – je možné. A pak budete mít alespoň více síly. A nemusíte ani zemřít, nebo možná můžete žít dlouhou, dlouhou dobu. Jako v některých starých legendách, v některých příbězích se vyprávělo, že ten a ten člověk žil věčně, nebo mnoho set let! A v dnešní době, když někdo žije přes sto let, tak už to lidé oslavují a přijdou od novin, televize natáčí klip a tak.Za starých časů žili lidé dlouho, dlouho, dlouho – někteří tisíce let. Bylo to normální. Existují někteří lidé, kteří takový způsob stále praktikují. Metoda Quan Yin je pro vás dobrá – nejlepší – protože v našem rušném životě nemáme moc času na studium takového praktikování. Buddha studoval takové praktikování – jedno z těchto praktikování. Proto řekl Ānandovi, že může žít věčně, nebo alespoň několik tisíc let, s neporušeným tělem. Nebo Babaji v Himálaji, ten také žil už tolik set let. A jeden z mých Mistrů žil přes čtyři sta let. Teď už ne. Tehdy to bylo už čtyři sta a několik let. Někteří mohou žít několik set let; někteří nechtějí žít déle.Já opravdu nechci žít déle. Pokud budu muset, tak budu. Ale opravdu… Někdy, v některých dnech, bych raději odešla Domů. Protože někdy je to prostě příliš zdrcující pro tohle fyzické tělo a mysl – opravdu je to tak. Ne že bych vás lidičky neměla ráda, ale tenhle svět mě moc nepřitahuje. I kdybych mohla žít dlouho, dlouho, stovky nebo tisíce let – v tom případě, kdybych mohla, kdybych se pro to rozhodla, bylo by to pravděpodobně jen z lásky. A to jen v případě, že by si to Bůh přál; jinak bych raději prožila jen normální lidský život a pak prostě odešla Domů. Nemějte mi to za zlé.Bylo by hezké, kdybyste mohli žít dlouho a nemuseli se o nic starat. Ale v tomto fyzickém světě je mnoho věcí, které vám dělají starosti – válka, pandemie a zlí lidé. Lidé! Lidé vaší vlastní lidské rasy, když náhodou zjistí, že jste výjimečný, och panečku! Neštítí se žádných prostředků, aby vás obtěžovali, pomlouvali. I když je vůbec ani neznáte – nikdy jste je nepoznali, a nikdy jste jim nic zlého neudělali – vystopují vás a vypátrají a dělají vám potíže, bez konce – nadávají vám, nebo vás zmlátí nebo vás otráví, všechno možné.Milarepa měl velmi málo žáků, protože poslouchal Svého Mistra. Jeho Mistr Mu řekl: „Prostě odejdi do hor. Medituj o samotě. Neobtěžuj se s lidmi, protože většina z nich chce jen materiální věci. Požádají Tě jen o požehnání pro tyto věci, všední záležitosti a budou plýtvat Tvým časem a energií. Neobtěžuj se s nimi.“ A tak Milarepa většinu času prostě zůstával v horách. I když neměl co jíst, jedl jen kopřivy, myslím. Takovou tu, co má spoustu ostnů, a když se jí dotknete, začne vás svědit kůže. Může to být velmi nepříjemné. Pokud ji chcete jíst, musíte na manipulaci s ní použít rukavici nebo něco podobného. Když ji povaříte, je to v pořádku. A je to, myslím, jedna z nejvýživnějších zelenin, kterou můžete mít – možná dokonce nejlepší, jedna z nejlepších, plná výživy. Takže i když budete jíst jenom tohle, přežijete. Přesně jako Milarepa, a celý zezelenal, protože stále jedl jenom tohle. A zbarvilo to také Jeho vlasy i Jeho tělo do zelena, takže se Ho někteří lidé ptali, jestli ví, že je člověk, nebo je ďábel nebo démon. Vám ale nedoporučuji, abyste jedli právě tohle.V Himálaji, kde Milarepa žil, bylo většinou velmi chladno a nebylo tam mnoho zeleninových listů, tam kde pobýval v jeskyni ve vysoké hoře. Když jsem byla v Himálaji, musela jsem také hledat nějakou divokou zeleninu, něco malého, co roste v horách. Ale toho tam také moc není. A na některých místech jíte jen syrové, protože nemůžete vařit. Je tam tak řídký vzduch; když jsem se pokoušela vařit, trvalo to věčnost. Zdálo se, že se to nechce ani ohřát. Musíte si najít dobré, dobré dřevo, opravdu suché; jinak to prostě nikam nevede a trvá to věčnost. Neměla jsem dobré hrnce, ani pánve ani nic podobného. Říkala jsem vám, že jsem měla jen jeden malý talířek, takovou formu na narozeninový dort, piškotový. Taková nádoba se stěnou, a pak na ní mohu udělat čapátí a také v ní mohu převařit vodu na pití. A měla jsem i malý hrneček, hodně malý. A později jsem se toho všeho vzdala. Prodala jsem to, protože jsem to v Himálaji nemohla nosit příliš dlouho. To bylo všechno, co jsem měla. Ale byla jsem šťastnější než teď.V té době jsem moc neviděla utrpení světa. Kromě toho, když jsem byla v Himálaji a viděla jak dělníci museli nosit lidi – někteří starší lidé nebo někteří bohatí lidé nechtěli chodit nebo se báli chodit – a oni museli ty lidi vynášet do vysokých hor. Byl pod nimi led a někdy uklouzli a to bylo hrozné. Měli rozbité boty. Nebylo to tak, že měli dobré sportovní boty, jako máme my na výstupy. A i když máte sportovní boty, jako já, za chvíli byly celé promočené. Nohy jsem měla oteklé, mokré a studené. Každý den, kdy chodíte v Himálaji, s tím musíte počítat, protože chodíte ve sněhu. Stále je tam nějaký sníh, ale ne tak hodně, protože armáda už ho odklidila stranou. Ale stále přibývá nový sníh a trochu prší, a na některých místech je ještě sníh a led, takže voda ze sněhu se vám rozpustí na nohách a zmáčí vás, a vy se tam nemůžete jen tak zastavit, abyste se přezuli. Žádné jiné boty jsem neměla. Měla jsem větší štěstí než ti dělníci. Dělníci nosili jen plastové boty a všechny byly rozbité. Och, moje srdce… Teprve tehdy mé srdce tak, tak, tak velmi bolelo. Ale jinak v Himálaji, kde se procházíte nebo v nějakém ašrámu, není nic, co by vám způsobilo utrpení. Utrpení moc nevidíte.Většinou je to velmi duchovní pocit, ať už jdete v Himálaji kamkoli. Dokonce i lidé, kteří tam žijí, jsou také velmi zbožní. Přinejmenším věří v Boha, a modlí se nebo počítají korálky. A třeba v Rišikéši jsou pouze vegetariáni. Vejce jsem taky neviděla, takže to znamená, že tito vegetariáni mají možná jenom mléko, čerstvé mléko; mléko kravích lidi ručně nadojené. Možná, že ve velkém městě nebo někde daleko mají velkochov kravích lidi nebo tak něco. Nikdy jsem žádný neviděla. Viděla jsem jenom kraví lidi, kteří se procházeli velmi volně a neuspěchaně kdekoli po ulici. A když jsou uprostřed jízdního pruhu, och, chudáci auta, všichni musí zastavit, dokud se nezvednou, nebo se je někdo pokusí zvednout, aby odešli. Tak jsem viděla kraví lidi v Indii. Proto když jsem byla v Indii, tak jsem myslela, že pití mléka je v pořádku. Neměla jsem moc peněz na to, abych si kupovala mléko, ale někdy, když už lidé udělali čaj s mlékem, napila jsem se, protože jsem se v té době necítila provinile nebo tak něco.Nevěděla jsem toho moc o velkochovech kravích lidí, kde je tak mučí, napojují je na všechny stroje a ždímají je, nutí je otěhotnět, aby zase měli mléko, až jim vylezou střeva i žaludek, a už nemohou ani chodit. Tak krutí dokážeme my lidé být. Prosím, zamyslete se nad tím a odvraťte se od masa zvířecích lidí – od vraždění. Vraždění nevinných, jako jsou kraví lidé – jsou tak milí, něžní. Jsou velcí. Mohli by vás dokonce zabít v jediném okamžiku, ale to nikdy neudělají. Proč bychom tedy my měli být méně ušlechtilí a něžní než kraví lidé, kteří mají veškerou sílu, ale nikdy ji nepoužijí k ubližování? A my nemáme tak velkou sílu jako kraví nebo sloní člověk, ale celé dny, celé noci se snažíme přemýšlet, jak zabít, tyto nevinné zvířecí lidi, abychom získali jejich kly nebo jejich kůži nebo jejich maso a mohli je sníst; někteří dokonce jedí syrové, krvavé, které jim takhle kape z úst. Proč jsme takoví? Zamyslete se, prosím, nad svým ušlechtilým já. Jste děti Boží. Máte v sobě přirozenost Buddhy; jste budoucí Buddha. Chovejte se prosím podle toho!Photo Caption: Silný neutlačuje slabého Vypadáme různě, ale naše podstata je stejná.